První dny Airi

Po příjezdu domů jsme Airi nechali nějaký ten čas na aklimatizaci. Ven na čůrání jsme ji aktivně nosili v náručí a pomalu ji seznamovali s jejím novým domovem. A mazlili, mazlili, hráli si a mazlili. Všichni nám to říkají a je to pravda – vypadá jak plyšáček. Ale pozor na zoubky! ;-)

První večere u nás

První noc jsme před Airi nemilosrdně zavřeli dveře ložnice, aby ji strávila sama ve své předsíni (speciálně upravené proti rozkousání). Bylo jí ovšem smutno a navíc pokaždé, když chtěla čůrat, naříkala a nikdo z nás tří se pořádně nevyspal. Zřejmě by stačilo pár dní a zvládla by tu „samotu“, jenže naši sousedi ne. Akity umí velmi pronikavě a srdceryvně kvílet, když chtějí. Proto jsme po poradě s naší kamarádkou Terezkou zvolili jinou taktiku – bude spát v ložnici na svém pelíšku (pro postel platí absolutní zákaz!) a postupem času se bude její pelíšek posouvat ke dveřím směrem do předsíně..

Oblíbené místo v obyváku

Druhá noc tedy proběhla naprosto v tichosti přerušovaná jen vstáváním na venčení. Jenže Airi se už ke konci noci zdála dost otrávená, že musí pořád vstávat a chodit ven, takže jsme ji třetí noc nechali spát (jen s jedním venčícím budíčkem někdy v 1 ráno) a k našemu údivu to zvládla bez problémů. Další noci už pak probíhaly (probíhají a doufám, že budou stále probíhat) v kuse bez buzení. Ke spokojenosti všech zúčastněných :)

=)

Čtyři dny jsme byli doma celá smečka, ale pak přišel čas, kdy jsem musela jít už do práce a Airi zůstala doma jen s pánečkem. Také jsme ji začali víc navykat na „její“ předsíň a zvolili jsme ji jako místnost na hraní, protože když Airi dostane svůj kousací záchvat v obyváku, chňape pak hlava nehlava po všem kolem.

Rozjívená

Moje pracovní ráno probíhá následnovně: 5:20 budíček a honem s Airi ven čůrat, pak si hrajeme a kolem šesté dostane Airi snídani a já se můžu jít chystat. Pak si zase hrajeme a to už vstává páníček, přebírá štafetu a já mizím do práce. Žádné loučení, žádné vítání. Ač mi je to proti srsti, snažím se to poctivě dodržovat a Airi pak bere mé zmizení v pohodě.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Deník Airi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s