Čtyři měsíce

To to letí..  Airi má právě čtyři měsíce. Aktuálně váží 15,1 kg a pořád roste a roste :) Jednu chvíli se nám zdálo, že se jí zvětšilo všechno kromě hlavy, ale ta nakonec taky začala pomaličku růst. Už je to tak, budeme muset koupit zase o kus větší náhubek. Momentálně Airi dostává 3x denně 100g štěněcích granulí + za den nějaké ty odměnové mlsíky a nebo kousíčky granulí (fungují steně jako mlsíky, jelikož máme děsně žravého psa). Máme dny, kdy je hodná a maximálně poslušná, ale taky máme tvrdohlavé akití dny, kdy nás venku ignoruje a „čuchá si svoje“ :-)

Jelikož už máme věk tak akorát na cvičák, poslali jsme si přihlášku do psí školy K9 a budeme každou středu večer pravidelně cvičit poslušnost. Uvidíme, jak se naše psí slečna předvede. Doma přiběhne na zavolání i když leží a podřimuje, ale venku je často hluchá a slepá, neb ji zajímá všechno kolem.. z tranzu ji probere až trhnutí vodítkem a nebo se mi osvědčilo i tlesknutí. 

Jak to máme se štěkáním.. akity nejsou moc štěkaví psi, za což jsme u nás v bytě moc rádi :) Airi se hlasitě projevuje jen sem tam při hře. To dostane rapla a začne tryskem běhat a skákat sem a tam a radostně ňafat. A pak jsem už také párkrát slyšela Airi štěknout takovým tím „obranný“ způsobem – to když nám náhodou někdo zaparkoval u domu motorku a podle Airi tam neměla co dělat (vetřelec!) a štěkala na ni :) A nebo když jsme byli u našeho vchodu do bytu a někdo na chodbě práskl dveřma, tak na něho taky štěkla „bacha, jsem tu já a hlídám!“ :) Ovšem nejčastější zvuk, co Airi vydává je „mručení“. Většinou si s mručením lehá či padá k zemi. Často i mručí při hraní, když se všelijak přetáčí na zemi.

Trénování samoty. Airi moc dobře ví, že když jdeme ven, pískneme na ni, zavoláme a jde se. Když jdeme někam sami bez ní, tak se zavřou všechny dveře v předsíni včetně branky do obyváku. Airi dostane něco dobrého na mlsání a my odcházíme. Už si zvykla, že nemá cenu chodit smutně koukat k zavírajícím se dveřím. Raději se věnuje dobrotě.. na kratší chvíle (např. když jdeme do obchodu) dostává sušené smradíky (dršťky) či jiné dobrůtky. Během delších odchodů si užívá Kong. Plníme jí to vždy nějakou neodolatelnou zmrazenou mňamkou. Nejdříve jsme jí Konga plnili granulema a taveňákem, tvarohem, banánem bez zmrazení.. ale pak jsme vyzkoušeli zmražené syrové rybí filé nebo rozmixovaný banán s bílým jogurtem. Mražení dobrot v Kongu se dobře osvědčilo, protože jí to dlouho vydrží a navíc si takové vyblizovací dobroty náramně užívá :)

Co se týče čůrání, nechci to zakřiknout, ale už se nám snad definitivně podařily eliminovat loužičky. Dolů na trávu to vydrží i po celé prospané noci, což je víc jak 10 hodin! Takže už ji nemusíme každé ráno vynášet ven v náručí. Když se přes den hýbe, pije a jí, tak se snažíme chodit cca po třech hodinách. Jak jsou teď vedra, tak hodně chlemtá vodu.

Byli jsme s Airi na hezkých procházkách a semtam jsme i fotili… nové fotky máme v galerii na Rajčeti :) Na procházce po vyježděných obilných cestičkách si to Airi moc užívala. Zjistila, že obilí je daleko lepší jak vysoká tráva a skákala jak na klokaních závodech. Cestou jsme potkali i ježka. Nevím, kdo z nás tří byl víc překvapený. Ježek se ani nestihl stočit do klubíčka, jen překvapeně koukal.. jako Airi. Nedovolila jsem jí jíž k němu moc blízko kvůli blechám, ale stejně jí večer jedna skákala po čumáku. Brrr… naštěstí v pondělí budeme kapat další Advantix :)

Příspěvek byl publikován v rubrice Deník Airi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s