Pět měsíců

Airi má pět měsíců a váží 18,1 kilo :)

V neděli jsme to trochu oslavili, dopoledne dostala pejsula sušenou kost a chrupavku. A pak jsme měli výletové odpoledne plné zážitků. Asi nejintenzivnější zážitek máme se slepicí..

Vzala jsem Airi při sbírání rajčat na zahrádku, kde byly za plůtkem pasoucí se slepice. Airi dostala u rajčat běhavku, až doběhla k plůtku, který nebyl až tak pevný, jak jsem si myslela, takže ho hravě shodila. Slepice se vyděsila, začala kdákat a mávat křídly a Airi ji okamžitě (jak jinak) chňapla do tlamy. Pak jsem tam přiběhla s řevem já a jala se chytnout psa za kožich za krkem a vysvobodit nebohou opeřenkyni. Slípka utekla do bezpečí kurníku a zbyla po ní hrst peří. A nevím, jestli jsem byla překvapená víc já a nebo Airi. Podle nejnovějších zpráv by měla být slípka v pořádku, tak doufám, že si kvůli nám neodnese nějaké strastiplné trauma na celý život. A Airi na volno do zahrádky už příště nepustím. Jo, chybama se člověk učí.

A teď bych měla zase pro změnu Airi pořádně vychválit. Tak tedy.. chodíme na cvičák. První z úkolů, které jsme si dali, bylo odnaučit Airi její dominanci. Na dospělého (jakkoli velkého či malého) si netroufá a chová se k němu normálně, ale se štěňaty byl vždycky problém. Vrčela na ně a dominovala. Stačilo ji ale párkrát pořádně vykárat (za to moc děkuji paní cvičitelce!) a zákaz neustále připomínat a už to vypadá, že je problém pryč. Musím ji ale při hře se štěňaty hlídat a když se začne chovat podle mého měřítka nevhodně, zařvu velmi drsně a důrazně „POMALU“ a Airi od pejska uskočí a už je zas hodná. Tak snad to nezapomene! Tohle je pro nás jedno z nejdůležitějších cvičení. Nejhůř nám na cvičáku jde samozřejmě přivolání od jiných psů a jsme excelentní v odložení. Když si slečna lehne do trávy, tak je jí tam dobře ;-) Když cvičíme doma, tak šlape jak hodinky, ale venku je venku.

Zuby. Airi už vypadly všechny mléčné (hurá!!!) zuby a rostou jí dospělácké. Pravidelně jí koukám do tlamy a sleduju, jak jí tam ty bílé hory a pohoří narůstají. Nejdrrrsnější zuby má vzadu, to je jak drtička. Tam zapomenout prst, tak ho už nemám..

Co se týče psí povahy, tak už zmoudřela a je z ní čím dál větší slečna, co si všímá okolního světa. Když jdeme na procházce, tak už se nevrhá bezhlavě za každým kolemjdoucím. Ne ne, vybírá si zajímavé a nezajímavé lidi. Bohužel nám na ně ale někdy skáče. Jako štěněti jí to dovolovali a líbilo se jim to, teď už je obr a nelíbí se jim, když se jim snaží oblíznout obličej či případně vlhkým čumákem vypíchnout oko. Na nás doma neskáče, my si to nenecháme líbit. Tak musím být venku neustále ve střehu.

Spaní. Airi spí už dávno sama (zcela z vlastního rozhodnutí) v předsíni. Když je horko, tak na linu, když chladněji, tak na pelíšku. Důležité je mít v merku vchodové dveře i nás pánečky v posteli. Když jeden z nás ráno vstane do práce a ten druhý se ještě válí, nechá mu chvíli čas a pak ho jde taky probudit. Když o víkendu spíme moc dlouho, tak vás taky vzbudí. Taková psí pusa po ránu je opravdu parádní :) Ale má i jiné zákeřné metody. To si třeba vezme pískací hračku, položí ji pánečkovi k hlavě a spustí :-D Je to holka šikovná.

Kamarádi a cestování. Snažíme se pravidelně chodit do společnosti jak lidské, tak psí. K tomu nám slouží jednou týdně cvičák, o kterém jsem se už zmiňovala. Dále pak různá setkání s psími kamarády. A i setkání a návštěvy nás lidí. Naše nej nej kamarádka je Ajuška (český strakatý pes). A máme taky spoustu psích kamarádů na sídlišti. Airi pravidelně jezdí MHD, aby byla zvyklá a nebála se (a taky kvůli nošení košíku). Párkrát jsme ji vzali i do centra města a chystáme se tam zavítat, až tam bude i trochu více rušno. Taky není nováček v cestování vlakem, už s námi absolvovala výlet do Děčína. Ve vlaku zásadně spí. Autem jezdí taky ráda, ale když nevidí z okýnka, tak ji to moc nebaví. Zatím je malá, tak cestuje pod nohama spolujezdce. Až povyroste, bude mít svoje vlastní sedadlo (u okýnka :-D) a bezpečnostní pás.

Na konci září se chystáme zajít se podívat na výstavu v Brně. Ne soutěžit, jen to tam omrknout a trochu „nasát“ atmosféru. A omrknout obchůdky s psím vybavením. Hodil by se nám nový obojek, ale žádný v obchodě není pro Airi dostatečně dobrý (barevně) :-D A kovový akití košík, který si ale chceme samozřejmě nejdřív vyzkoušet atd atd.

Na závěr přikládám pár fotek z nedělního výletování. Pustili jsme Airi na chvíli kolem přehrady na volno, ale jelikož musela mít v tomto případě na čumáku košík (je to ve městě), moc se jí to nelíbilo. Navíc tam byli i rybáři, tak aby jim nekradla ryby a nekácela udice, vodítko bylo bezpečnější. Ale z toho plyne – košík při chůzi po venku budeme muset trénovat, protože je ho zvyklá nosit jen v dopravních prostředcích.

A teď tedy ty slíbené fotky…

Příspěvek byl publikován v rubrice Deník Airi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s