Výprava do Děčína

Vydali jsme se s Airi na návštěvu k rodině do dalekého Děčína. Čekala nás čtyř a půl hodinová cesta vlakem, kterou pejsula převážně prospala. Řeknu vám, cestování se psem je občas i výhoda, například se k vám nikdo moc nehrne do kupíčka :-D V Děčíně jsme měli spoustu plánů, ale deštivé počasí nám je zhatilo. Tak jsme se nakonec ocitli u švagrové v posilovně a Airi si tam zařádila s Páťou. Byl z ní tak hin, že si od ní i nechal krást hračky. I ty své nejoblíbenější. To by jí dřív nedovolil. Asi už nám Airi začíná vonět jako holka ;-)

Na návštěvě u druhé švagrové si pejsulka také zakusila, jaké je to být středem pozornosti dětí (a jaký ty děti umí dělat kravál). Zvládla to jak jinak než na jedničku. Nezapomněla jsem ani na to, vše mohutně foto dokumentovat. Abychom dělali hezkou reklamu japonským akitám a jejich vztahu k dětem. A hlavně trpělivost. Malé děti jsou obzvláště zvědavé, a když se jim to dovolí, dokážou pejskům strkat ruce úplně všude. Hlavně do tlamy :)

Když byla Airi malá, nerada jsem s ní chodila na delší návštěvy. Jednak kvůli častému čůrání a riziku loužiček, ale také kvůli tomu, že většina bytů není „psuvzdorná“ a všude jsou v nízké výšce rozmístěny hrozně moc zajímavé věci, v psích očích určené jednoznačně ke zkoumání. Když jsme v Děčíně, tak přebýváme u tchýně v bytě, kde je takových věcí samozřejmě spousta. Při naší první návštěvě s námi Airi spala zavřená v pokoji. Teď jsme jí ale už věřili, že je rozumná a dostala na celou noc volnost po celém bytě. Nikde nic nerozkousala, ani nezničila, ale… našla si nepsuvzdorně  uložené brambůrky a než jsem ji načapala, už jich dost spořádala. Potvůrka jedna mlsná! Taky se nám jedou doma pokusila ukrást olivy, ale byla přistižena :-D Takže zkouškou volného pohybu po cizím bytě taky prošla, když nikde nebude nikdo bezprizorně odkládat jídlo. A tchýně měla ráno moc radost, když ji Airi přišla vzbudit po svém psím způsobu ;-)

Následující den už konečně nepršelo a my jsme se vypravili na odpoledně-noční výlet. Plán byl následující:  ujít 4 kilometry do kopce na Sokolí vrch a cestou nabrat ještě další kamarády a borderku Leelu. Těšili jsme se, jak se s ní Airi vyběhá, jenže.. problém byl v tom, že borderka neznala vůbec Airin způsob hraní a spíš se jí bála a vrčela na ni. Až to nebylo hezké. Tak musela Airi na vodítko a od Leely pryč. Cestou se ale Leela otrkala a začala Airiným hrám přicházet na chuť. Je zajímavé, že ji nenapadlo, že by Airi levou zadní utekla. Nechala se nějakou dobu od Airi šťouchat zadkem a povalovat na zem, než přišla na to, k čemu jí je její borderčí rychlost a obratnost. Tu si pak spolu vyzkoušely v poli. Ovšem do doby, kdy to Airi přestalo bavit a raději si šla lovit myšičky v poli.

Když jsme dorazili na Sokolí vrch, utábořili jsme se u ohniště a po patřičných přípravách jsme zahájili Blue Moon párty. Byl totiž modrý měsíc. Mno, svítil spíš žlutě, tak aspoň obloha byla modrá ;-) O tom, co je Modrý měsíc, se můžete dočíst tady. Airi celý večer hlídala a ležela s námi způsobně u ohně. Zato Leela se vydávala na výpravy do pole (nebyla narozdíl od Airi na vodítku) a toulala se kolem nás. Jelikož byla dost zima a Airi měla z trávy mokré packy, byla přinucena spát na alumatce. A dokonce jsem ji i (kožichaté dospělé akity si zacpou uši!) přikryla dekou. Evidentně jí to bylo jedno. A já nechtěla riskovat další zánět a antibiotika. Až bude velká, tak ať si spí klidně i na sněhu. Když začal fučet vítr, tak už nespala a hlídala nás. Dokonce na nějaké temné stíny i sem tam štěkla a vrčela! To je hlídačka. Někdy po půlnoci jsme uhasili oheň a vydali se zpátky dolů. Cestou nám pejsky zběsile vrčely a štěkaly na chudáka krávu stojící u cesty. Ztichly, teprve až se kráva otráveně otočila a odešla pryč. Cesta utíkala rychle, neb bylo to z kopce:)

Airi ráno vůbec nechtěla vstávat. A když jsem ji přinutila, že se jdeme venčit, odmítala jít z kopce (v Děčíně jsou kopce naprosto všude). Že by ji bolely pacičky? Pak celý den jen ležela a spala. Což se nám ale hodilo, protože jsme už jeli domů. Z Děčína do Prahy s námi jela i Leela, tak ji cestou Airi naučila velmi úsporný způsob hraní – kousání se vleže :-D Zbytek cesty pak už jen prospala.

Fotogalerii máme jako obvykle na Rajčeti.

Příspěvek byl publikován v rubrice Deník Airi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s