Na svatbu!

Přišla nám krásná pozvánka na svatbu kamarádů, tak to by bylo, abychom tam nepřijeli!

Naše putování začalo už v pátek odpoledne. Jelikož jsem měla v práci vzácnou návštěvu z Japonska, nemohli jsme vyrazit dřív jak po čtvrté hodině. Bylo mi jasné, že to bude ve vlaku lahůdka – i vzhledem k tomu, že na trati směr Praha byla výluka a krom ECček skoro nic nejezdilo – všichni byli směřovaní do náhradních autobusů, případně našeho vlaku ;-) Tak jsme tedy stáli asi půl hodiny (ano, zpoždění bylo) na nástupišti a vyhlíželi vlak. A nástupiště se nehorázně plnilo, až tam na vlak čekal parádní dav lidí. Fakt nádhera. Krom nás tam bylo ještě spoustu dalších psů a i jeden pán s kočkou a obřím kočičím škrábadlem. Netušila jsem, jak se tento dav může namáčknout do zcela určitě již plného vlaku. Naštěstí tak narvaný nebyl. Od té doby, co jezdíme se psem ECčkem na dlouhé trasy, vždy si před cestou nastuduji řazení vagónů vlaku. Moc se to hodí. Tak jsme strategicky čekali hned u prvního vagonu za lokomotivou, kde by mělo být teoreticky co nejméně lidí. Když se nám podařilo nasoukat se s davem do vlaku, zbylo na nás už jen kupíčko s ještě jedním pejskem – tedy pejskou Střelkou, asi šestiměsíčním černo-zlatě žíhaným štěnětem. Nejdřív se tvářili, že bysme k nim neměli chodit, ale pak se nad námi slitovali. Naše Airi se Střelkou problémy neměla, ale žíhanka Střelka se jí bála. Majitelé ji koupili jako konkrétní rasu (tu jsem stačila už zapomenout) bez PP, ale jaksi se nevyvedla a vypadá jinak. Inu, PP je prostě záruka, že vám ze psa nevyroste něco jiného, než byste chtěli. Abyste si to mohli lépe představit – seděli jsme v kupíčku šest lidí a dva psi – Airi na zemi, mezi našima nohama a Střelka na klíně (byla menší a drobňoučká). Bohužel to byl dost blbý vagón a neměl prostor pod sedadlem, kam by se pes parádně vlezl. Tak jsme se museli mačkat a Airi byla nabručená, že ji furt někam posouvám a zakazuju jí lehat si na cizí nohy a roztahovat packy na všechny strany. Naše slečna je dooost pohodlná ;-) Když se Střelka přestala Airi bát, začala prozměnu kňučet, že chce za ní.. aby se jí vzápětí zase bála, když Airi pohne hlavou směrem k ní. Jednou dokonce Střelka ostře vystěkla (chci si hrát!), až paní sedící opodál nadskočila na sedadle, chuděra :-D Pak se Střelka uklidnila a Airi spala. Cestou se pak začal vlak báječně vyprazdňovat, takže ke konci jsme jeli v kupíčku už jen my dva a pes. Paráda :)

Pak nás čekal slalom přes obrovské pražské hlavní nádraží – honem honem, aby se nám cestou Airi někde nepočůrala. Přecejen jejím svěračům ještě 100% nevěřím. Na jezdící schody jsme ale Airi vlézt nedovolili, to ji páneček vzal raději do náručí. Pak jsme zamířili na tramvaj a hurá ke kamarádům, kteří nám poskytli u sebe doma azyl na noc. Byli to přesně ti kamarádi, kteří mají borderku Leelu. Ta byla poněkud vyvedená z míry tím, že se jí do bytu nakvartýrovala Airi. Leela je trochu strašpytel. Ale Airi zjistila, že s ní žádná sranda nebude a tak ji (po našich zákazech) nechala napokoji a byla hodná.

Druhý den jsme brzy ráno vyrazili vlakem směr svatba. Cesta trvala něco přes hodinu. Jedním vlakem a pak ještě druhým vlakem jednu zastávku – to byla taková ta malinká lokálka a paní průvodčí si s námi vesele povídala o pejskách a že má doma kříženku československého ovčáka :) Pak nás vláček vyklopil v malé vísce a nás čekala ještě čtyřkilometrová cesta přes pole-louky-lesy do sousední malé vísky, kde se na louce u statku konala ona svatba. Airi se cesta velmi zamlouvala. Počasí jí přálo chládek a terén zase vysokou trávu, ve které se ráda rochní a skáče.

Když jsme dorazili na místo svatby, nejprve jsme Airi seznámili s místní zvířenou. A že jí nebylo málo – pes Lister , pes Jurášek, kůň Amor, kůň Guláš, kůň Vilík a kůň Trevor. Mno a pak stádo odrostlých kuřat. U sousedů na nás přes plot koukali další koně a o kousek dál ještě ovečky. Pro Airi hotové pozdvižení. Hlavně z těch kuřat byla hin :-D

A teď něco blíže o konkrétních psech. Lister je kříženec vlčáka s něčím menším. Povahu má zlatou, je to takové třeštidlo, věčně hravý pes, takže si s naší Airi skvěle rozuměl a báječně si vyhráli. Jurášek je krásný bílý obr pes, kterého „dostali“ spolu se zakoupeným statkem. Byl chudák podvyživený a strádání se na něm docela podepsalo. Nicméně spolu s láskyplným pečováním nových majitelů a každodenní stravou chytl druhou mízu. Pravděpodobně vypadá mnohem starší, než ve skutečnosti je. Má chudák hodně ohoblované zuby, protože dříve dostával jako stravu prý jen kosti. O proleženinách na předních packách ani nemluvě. Ale nejhůř je na tom se zadníma nohama – podvýživa se mu na nich hodně podepsala a tak se stává, že jde a najednou se mu podlomí nohy. Chudák, musel si toho asi dost vytrpět. Ale teď se má jako v ráji a snahu nových pánečků umí opravdu ocenit – je to hodný pes a umí být opravdu vděčný za každé sousto i pohlazení. Ze začátku jsem se ho trochu bála, protože ve mně vzbuzoval velký respekt, ale je to miláček :)

Na svatbě byli i další psi svatebčanů, ale s těmi jsme se nekamarádili. Buď si od nás drželi odstup, a nebo to byli blbouni. Tak například malá jack russel teriérka (nebo co byla) – ta tam pobíhala na volno a musela být pořád slyšet. Bohužel i během obřadu, kdy nosila komukoli klacíky na aporty a vynucovala si pozornost lidí. Když se přiblížila k Airi, tak byla hrozně moc zvědavá, ale pak znenadání na ni začala hysterčit a být protivná a kousavá. Airi je ke všem psům dost důvěřivá, tak jsem tu malou hysterku odháněla do patřičných mezí, aby mi neobtěžovala svou blbostí psa. Ovšem největší šok přišel od sousedovic psa. To jsem nepochopila doteď. Zřejmě je to nesocializovaný blbec. Nechali ho tam taky na volno, že ano.. To takhle přišel k Airi, která se zrovna bavila se svými psími kamarády (Lister a Jurášek). Zvědavě přišel, že se očuchají a tak, jak to psi prostě dělají. Ale zničeho nic mu ruplo v bedně a kousl jí do boku a utekl pryč. Airi to přes chlupy snad ani moc nebolelo, ale byla z toho vykulená stejně jako já. Naštěstí si sousedi brzo schovali domů za plot. Pak tam chodili i jiní psi, ale ti byli už socializovaní a pod dohledem svých pánečků.

Svatba byla moc hezká – na louce pod širým nebem, v pozadí s pasoucími se koňmi. Nevěsta byla nádherná a ženich krásně elegantní. Hlavním motivem byly čtyři živly. Airi byla hodná a během obřadu si s ní hrála rok a půl stará Eliška a pak ji fotili a obdivovali rodinní příbuzní. Hostina byla výtečná, stoly přetékaly jídlem a hrdla jsme si svlažovali pivem a medovinou. Airi si úspěšně vyzkoušela odloučené čekání přivázaná vodítkem na louce ke kůlu, když jsem jakou součástí svatebního daru učila svatební hosty irské a skotské tanečky. Večer jsme pak zasedli k ohni a povídali a veselili se.. Airi se taky veselila – s Listrem a Juráškem a sem tam jí do tlamky spadla i nějaká ta kuřecí chrupavka. Jinak byla pod přísným dohledem „nekrmit!“. Když jsme už padali únavou a  přejezením a přepitím, šli jsme spát hodně po půlnoci do stanu. Airi měla stanovou premiéru. Zima byla strašlivá, ale nás zahřály spacáky a Airi fleesová deka a kožich. Jelikož během dne neměla čas spát, tak byla velmi unavená.

Ráno nás čekalo překvapení. Když jsme šly na záchod, táhly se za námi hladové slepice. Ne že by chtěly sezobnout nás, to by spíš Airi sezobla je, ale myslely si, že od nás něco dostanou. Tak pak nastala groteskní situace, kdy sedím na záchodě a za dveřmi na mně a Airi kvoká slepice :-D A vysvětlujte slepici, že má vzít nohy na ramena před zvědavým psem ;-) Naštěstí jsem ji odehnala a Airi jen zvědavě koukala. Byl to pro Airi doslova průchod slepičím minovým polem :-D Slepičky musíme ještě hodně trénovat. Lister jich prý ulovil devět, než se naučil, že nesmí..

Domů nás kamarádi svezli autem, takže cesta byla parádně rychlá a pohodová a celou neděli jsem já a Airi prospala ;-)

Fotky máme až z neděle, protože na svatbě fotili jiné pověřenější osoby. Fotogalerii hledejte na rajčeti. Pokud se někde objeví další krásné fotky, dáme vám vědět ;-)

Příspěvek byl publikován v rubrice Deník Airi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s