Nakouknutí na výstavě

Dnes jsem se s Airi vydala pořádně se socializovat na výstavu psů. Vystavovat jsme ještě nechtěli, zvolili jsme taktiku „nejdřív si to pořádně omrknout a poučit se a pak až jít na věc“. Asi jsem udělala dobře, davy pod širým nebem Airi nevadí, ty máme odzkoušené už z města. Představte si ale obrovskou halu se stovkami psů. Kolik je tam pachů a zvuků, rozčíleného štěkotu a kvílení psů.. vůbec se té Airi nedivím, že se jí tam nelíbilo. Chodila s ocasem svěšeným dolů, krčila se a často se zastavovala „já nikam nejdu, tady se mi to nelíbí“. O to horší pak bylo projít kolem několika obr bernardýnů či jiných psů.

Ale pak jsme potkaly amerického akiťáčka Cappyho a ten Airi spravil náladu. Cappy je pořádný akití obr a velký sympaťák, takže díky němu pak Airi poprvé zvedla ocas a radostně s ním mávala i uvnitř haly. Chodili jsme sem a tam mezi venkovními stánky a kruhy. Mezi spoustou červených japonských akit jsme našli i samu samotinkou žíhanou Yume, se kterou jsme se šli seznámit. Když se známe z internetu, tak není odvěci seznámit se i naživo. Čtyřměsíční Yume byla na své druhé výstavě a hlučná hala ji nechávala chladnou. Byla ještě roztomile malinká a měla hebkou štěněcí srst. Ale co nevidět se pořádně vytáhne a šestiměsíční Airi coby dup dožene. Ze začátku na sebe s Airi trochu vrčely po akitím, ale pak se zklidnily obě dvě.

Americké akiťáky jsem bohužel prošvihla. Šli jsme s Airi ven na obhlídku obchůdků a než jsme se vrátili, už finišovali, takže jsem viděla jen samotný konec (bez Cappyho). Tak jsme šli s Airi čekat do kruhu k akita inu. Zde hodnocení trvalo poněkud pomaleji. Airi i Yume polehávaly a nechaly se obdivovat od kolemjdoucích. Hezky jsme si popovídali s (možná) budoucími chovateli akita inu, kteří je šli na výstavu omrknout. Nejdřív šli na řadu psi. A pak už fenky a hned na začátku ve štěněcí kategorii Yume. Měla jednu červenou soupeřku a získala skvělé hodnocení Velmi nadějná 1. Tak držíme palce do budoucna, ať hezky vyroste. Sice pak už bude naše soupeřka, ale to nevadí :)

Když shrnu všechny dnešní zážitky – ze začátku se tam Airi nelíbilo, ale pak si už zvykla a chodila s ocasem hezky nahoru. Věřím, že příště to už na výstavě můžeme zkusit.

Fotogalerii máme zde.

Příspěvek byl publikován v rubrice Deník Airi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s