Návrat podzimu

Sice nás na jeden den zapadal sníh, ale pak si podzim dal zase říct a sněhové vločky vyměnil za staré dobré listí.

S Airi začala lehce mlátit puberta. To se projevuje třeba tak, že dříve se div nepřetrhla, když uviděla misku s granulema. Nyní však misku přechází bez povšimnutí, případně s výrazem „No to nemyslíte vážně, tohle mám žrát?!“. Párkrát jsem jí granule dochutila, načež mi ale došlo, že tudy cesta nevede. Že nemá cenu slečinku přemlouvat, aby se laskavě najedla. Že když nechce, tak ať si trhne tlapou a bude bez jídla. Po jedné nedojezené večeři a následně snídani jí to došlo a začala se zase těšit na granule. Jediný rozdíl oproti dřívějšku je ten, že už je nehltá jak blázen, což je jen pro její dobro, a že jí je (na doporučení veterinářky) máčíme ve vlažné vodě.

Tento podzimní blátivý čas je také velmi vhodným na cestování autem. Obzvláště ve vypůjčeném autě. Jeli jsme takhle na narozeninovou oslavu, pejska byla vypulírovaná, ale venkovním loužičkám a hlíně se člověk stejně nevyhne. Airi cestuje autem stále vepředu a je velmi milým a poslušným spolujezdcem – nevymýšlí žádné blbosti a většinou celou cestu prospí. Časem plánuji pořídit postroj k bezpečnostnímu pásu a bude jezdit vzadu a koukat z okýnka. To se jí bude moc líbit :)

Bohužel s podzimem přišla i tma a posun času. Ráno venčíme jakž takž za světla, ale odpoledne je už tma jak v pytli. Nicméně Airi je tma ukradená, hlavně že může lítat po venku. To jen panička někdy cestou zakopává a musí si svítit při sbírání hovínek mobilem ;-)

Jak nám Airi zase krapet poporostla, rázem se jí zvýšila potřeba pohybu. Už to není to malinké štěňátko se kterým stačí obejít blok domů a je unavené a už by jen spalo. Kdepak, Airi začíná mít výdrž, tak ji brzy půjdeme otestovat někam na pořádný výlet. Uvidíme, co snese.

Na závěr se zmíním o alergii. Když jsme přijeli z Děčína, našla jsem Airi na zadní tlapě stopy pravděpodobně po bleše. Než ráčila chcípnout, bohužel Airi 2x kousla do nohy a naši pejsulu nenapadlo nic lepšího, než si to pořádně vykousat. Naštěstí to odnesly jen chlupy, na kůži se nedostala. Tak teď nožky obden koupeme v šamponu proti alergii  (od veterinářky) a vypadá to, že srst už zase dorůstá. Bude to ale asi ještě chvíli trvat, než se zbavíme svědění a drbání, ale po bleše není naštěstí ani stopy. To pravidelné koupání nohou má výhodu v tom, že se Airi naučila naprosto klidně, trpělivě a nehybně stát ve vaně. Jen aby dostala ty sušené rybky, co na ni čekají na pračce ;-)

Nejnovější fotky máme na rajčeti tady.

Příspěvek byl publikován v rubrice Deník Airi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s