Je libo lososa?

Jednou to přijít muselo..

Jako malá byla Airi naprosto úžasně žravá a co se jí dostalo pod čumák, to okamžitě vzorně snědla.  S nastupující pubertou začala být ale Slečna Vybíravá. Dříve tak milované granule s příchutí kuřete s rýží přestaly být in a snídaně a večeře se staly utpením (obědy jsme kvůli tomu zcela vypustili). Utrpení jak pro psa, tak i pro nás. Dříve do sebe Airi granule vdechla během minuty, až z toho škytala. Nyní.. přišla k misce, čuchla a zas odešla. Začala jsem granule máčet (vetka říkala, že velkým psům je to lepší máčet kvůli riziku přetočení žaludku). Zkoušeli jsme metodu odebírání misky, když odmítá jíst. To fungovalo, ale už nikdy si granule nevychutnávala s takovou chutí, jako dřív. Občas jsem vyměkla a něco dobrého Airi do granulí přidala. Nejradši je měla s bílým jogurtem. Ty mizely bleskem i nenamočené. Další variantou trocha olivového oleje, to jí ale rychle zevšednělo. Bylo mi jasné, že s takovou by náš pes byl stále mlsnější a mlsnější a tak jsem zase zavedla přísný režim. Dobře fungovala metoda, že pes leží a dostane mezi přední nohy misku „a budeš tu, dokud to nesníš“. Někdy se ale i bouřila. Rebelie probíhala stylem: čuch do misky.. „Fuuj, zase UHO!“ .. a odstrčila misku čumákem co nejdál to šlo, abych ji s tím blafem už neobtěžovala :-D

Do toho se nám ještě přidala alergie na tlapkách. Naši milou pejsu zřejmě někde cestou z Děčína do Brna hryzla blecha (kousanec má doteď viditelný na noze) a spustilo to pravděpodobně alergickou reakci – pejsula si vyhryzala srst na zadních tlapkách a drbala se. Od veterinářky jsme dostali šampon proti alergii a psí nožky obden šamponovali. Pomohlo to a za týden na kontrole už byla vidět dorůstající srst. Šamponování pokračovalo, ale za další týden se to zase zhoršilo a milá Airi si opět vyhryzala srst (naštěstí nikdy ne nijak drasticky a do krve) a drbala se o něco víc, než předtím :( Následná koupel proto byla trochu razantnější – vydrbala jsem nejen tlapky, ale rovnou pořádně celého psa (Airi z toho byla opravdu nadšená). Pomohlo to a po uplynutí dalšího týdne už zase srst dorůstala.. Nyní jsme ve fázi, kdy čekáme, jestli se to konečně definitivně spraví a za 14 dní to omrkne ještě paní doktorka. Airi dostala na zimu nový protibleší obojek Scalibor, který jsme vyměnili za letní variantu spot-on. Airi má bílý krk a obojek je rovněž bílý, takže skoro není vidět, že ho má.

A teď něco více o koupání ve vaně. Poprvé jsem koupala za asistenci pánečka, který bavil a motivoval pejsu, aby hezky držela. Ale vzhledem k četnosti koupání to tak nešlo dělat donekonečna. Zkusila jsem to hned napodruhé sama a světe div se, Airi poslouchala jak hodinky. Sušené rybičky jsou dobrým motivátorem ;-) Koupání probíhalo asi takhle: Vezmu sušené rybičky a donesu je spolu s hromadou ručníků do koupelny. Pak zkouším na jednu rybku nalákat i Airi. Ta už čuje, že se děje něco nekalého a bere okamžitě roha. Nezbývá než si pro psa dojít a donést ho (váží 25 kg ;-)) nebo nekompromisně dostrkat (umí se krásně zapírat packama) do koupelny. Jakmile zavřu dveře, mám vyhráno. Airi to taky ví a vzdává se. Pak je pes postaven do vany a začínáme. Je vidět, že se vyplatilo trénování povelu „stůj“, který pilujeme na výstavu. Airi stojí jak socha a útrpně snáší vodu. Co jiného jí taky zbývá. Při koupání jí dávám několikrát napít z ruky vodu syčící ze sprchy, aby se jí nebála. A pak už se jde proudem vody rovnou na tlapky. Z černých polštářků se zase stávají ty rozkošné růžové s černými flíčky :o) Šamponování a drbání je dle mého dojmu oblíbená psí část. Airi se dokázala přenést z odporu k vaně a trochu si to i vychutnat. Po několika koupelích mi dokonce sama automaticky zvedala tlapky, abych jí je mohla pořádně osprchovat zespodu. Ale nenech se paničko uchlácholit, dělo se to jenom někdy, když na to měla pejsa náladu. A snad se jí i líbila masáž proudem vody :-D Ne, nejsem naivní, nebýt sušených rybek, nebyla by tak klidná a snaživá. Nejraději to má ve chvíli, kdy už stojí na osušce před vanou a může se pořádně oklepat a oplatit paničce to potupné sprchování. Když se nestihnu schovat za ručník, schytám plnou palbu. Pak ji už jen drbu ručníkem a po pořádném pochválení (rybičkama) otevírám dveře z koupelnového vězení a pejsa bleskem mizí pryč.. Paničko, snažila jsem se, ale už stačilo.

Jednou jsem ji na chvíli nechala ve vaně samotnou a odběhla pro šampon do ložnice. Nehnula se, ani se nepokusila o útěk skokem z vany. Když chce, umí být báječně poslušná. A jak neměla ráda koupelnu a nechodila do ní, tak to se změnilo. Občas nás chodí navštěvovat, když se koupeme. Olíznout rameno a napít se ze sprchy. To ví, že ji nic nehrozí ;-)

A teď zase zpátky k jídlu. Jelikož jsme byli už na dně 18kg pytle kuřecího s rýží, rozhodla jsem se nad pejsou smilovat a objednat jí lososa s rýží, který by měl být sensitive – na citlivou kůži. Dnes pytel granulí za zvědaváho očmuchávání dorazil a Airi dostala k večeři kuřecí smíchané s lososem. Granule voní opravdu po lososovi a v pejse zmizely veeelmi ochotně. Takže s chutí k jídlu jen tak dál!

A na závěr velká rada pro Airi – opovaž se ohrnovat čumák nad lososovými granulemi ;-)

Příspěvek byl publikován v rubrice Deník Airi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s