Výstavní peripetie

IMG_3909Tak je to za námi, naše první výstava..

Abychom si to vystavování zkusili taky na vlastní kůži a zjistili, jak na tom jsme, přihlásila jsem Airi na Národní hanáckou výstavu psů, která se konala první lednový víkend v areálu brněnského výstaviště. Jelikož jsem neměla s vystavováním psa ještě žádné zkušenosti (krom přihlížení na pár výstavách), byla jsem dost nervózní. Na klidu mi nepřidával ani fakt, že jsem se v propozicích dočetla, že povedu celou naši skupinku. Já absolutní amatér.. Aby celá výstava nedopadla jako jedno velké fiasko, domluvila jsem se s kamarády z Vlaštovčího hnízda, kteří byli na výstavě v sobotu (akity byly až v neděli), že mě všechno naučí a poradí. A jaká skvělá náhoda – měli stejné číslo kruhu i posuzovatelku :-D

V sobotu jsem tedy vyrazila s Airi na výstaviště mezi tisícovku psů.. Airi z toho byla samozřejmě jak u vytržení a tahala jak blázen. Všude chtěla být a všechno vidět. Aspoň že už jí odpadla ta štěněcí bázlivost, kterou měla na výstavě v září. Prošli jsme si celou výstavní halu, se vším se seznámili a pak jsme trénovali běhání ve cvičebním kruhu. Na výstavním vodítku – a když nám to nešlo, tak raději na normálním vodítku. Airi běžela, ale hrozně pomalu a líně. Musela se neustále rozhlížet a pokukovat po všem kolem. A když už nepokukovala a dávala pozor, tak mě prozměnu hryzala do nohy, protože to běhání byla přece hrozná sranda, že? Když běháváme doma kolem domu, tak běží pejsa samozřejmě vždycky vzorně ;-)

Po pořádném běhacím tréninku jsme šli ke kruhu a pečlivě jsem sledovala celý výstavní proces. 1) seřadit se před kruhem, když je kategorie před; 2) nastoupit v pravý čas do kruhu; 3) na povel začít běhat v kruhu; 4) v pravý čas zastavit běhání; 5) absolvovat detailní prohlídku; 6) usmívat se a už jen čekat na výsledky.. To byl takový hrubý základ. Nezbytná znalost pro člověka, který v kruhu začíná. Což byl bohužel můj případ. Jiný handler by z toho byl určitě nadšený, je to skvělé taktické místo, ale já jsem napoprvé až tak nadšená nebyla. Navíc Airi líp běží, když je někdo před ní. To pak totiž nečumí kolem sebe, ale opravdu před sebe a nedělá blbosti.

Držely jsme tedy strakaté Ajce pěsti a během toho se učili, jak se vystavuje. A ještěže jsme se na tu výstavu šli podívat už o den dřív! Proč? To se dočtete za chvíli ;-)

Říká se, že večer před výstavou se má pejsek vykoupat a pak mají všichni jít brzo spát, aby se náležitě připravili na onen důležitý den. Mno, my jsme se tohoto modelu až tak nedrželi a místo toho jsme si zašli s kamarády na večeři :) Když jsme někdy po desáté dorazili domů (a bylo by to i později, kdybych opravdu nenaléhala) a pejsa putovala do vany, smilovala jsem se nad ní a neumývala jsem jí komplet celou, nýbrž jen spodek a trochu boky (bez hřbetu, hlavy a ocasu). Airi se i tak tvářila na smrt uražená a dotčená, proč ji zase máčím v té hrozné vodě ;-) Před usnutím jsem si nastavila budíka na ráno a plánovala vyjet po půl osmé. Jenže v noci se mi zdály předvýstavní noční můry a špatně jsem spala.. až to dopadlo to tak, že jsem ráno zaspala. Vzbudila jsem se přesně ve chvíli, kdy jsem už chtěla sedět v MHD. Po bleskovém vstanutí a obléknutí se jsem sebrala pejsu (obě bez snídaně) a letěli jsme na šalinu. Bylo osm pryč. Celou cestu jsem se uklidňovala tím, že ještě máme čas, i když jdou akity jako první, a že výstaviště mám obkouklé z předchozího dne a vím, co kde je.

Na výstaviště jsme dorazili tak akorát. Jenže.. v areálu BVV mi v nestřeženém okamžiku Airi hňápla do nejhoršího bahna, co bylo široko daleko. Fakt super, že jsme večer koupali ty bílé nohy… Počasí bylo nic moc, v noci pršelo a bylo mokro. V hale jsem si zabrala u kruhu poslední volné místečko. Byl tam hrozný nátřesk (oproti sobotě), nedalo se tam skoro ani hnout. Holt byli velcí psi.. Vyzvedla jsem si letem chvatem výstavní číslo a katalog a pak si sedla s tím, že se musím uklidnit a zvolnit. Ranní zpoždění se mi podařilo dohnat. Úkolem číslo jedna bylo umýt zabahněné nohy. Měla jsem s sebou sice hadr, ale na nažrané bláto jsem s ním neměla šanci. Vzala jsem tedy Airi na záchod k umyvadlům a nohy ji umyla tam. Věřím, že jsme byli pro dámy ve frontě zábavnou atrakcí. Bahno nechtělo jít pryč, musela jsem jí ty nožiska hodně namáčet, abych se ho zbavila. Opravdu radost k pohledání :-D Po téhle proceduře jsem si říkala, že mě snad už nic nemůže překvapit. A šly jsme s Airi běhat do cvičebního kruhu. Cestou jsme málem šlápli do na pěti metrech rozporcovaného obrhovna. Hnus. Naštěstí to šikovní organizátoři docela rychle uklidili. Když srovnám čistotu této výstavy a čistotu výstavy na konci září, tak v září to bylo katastrofální (zvláště na trávnících) a teď v lednu bylo parádně čisto. Venku chodili zametači a sbírači a lidi snad taky víc sbírali a nebyli prasata.

V cvičebním kruhu jsme nejdřív běhali s obojkem a pak i s výstavním vodítkem, celkem to ušlo. Airi byla i při pohybu po výstavní hale víc v klidu a netahala jak v sobotu. Určitě pomohla sobotní zkušenost i to, že jsme odpoledne pejsu docela utahali. Po běhání ve cvičebním kruhu jsem si chtěla jít zaběhat i do výstavního kruhu (to se před začátkem smí), ale nejdřív jsem se před ostatníma akitářema s tím mým telátkem styděla. Pak jsem to přemohla a šla jsem. Ve cvičebním nám to přece tak hezky šlo, že? Jenže ejhle, ona byla jak pobuch. Nechtěla běžet a dělala neuvěřitelný věci – doufám, že na mě nikdo moc nekoukal, protože to byla fakt ostuda. Tak jsem odtama raději zase vypadla s tím, že když ji nebudu nutit tak moc běhat před posouzením, tak snad to bude během posouzení už v pohodě :-)

Mno a pak to začalo, akity šly jako první. Během psů jsem jim fandila a fotila a čím víc se blížily fenky, tím víc jsem se snažila být v klidu. Stalo se toho za ten den tolik, že jsem už ani neměla na stresování sílu :-D Výstavní číslo jsem si nalepila na hruď a ze zablácených bot jsem se přezula do reprezentativnějších balerínek :) Zkoušela jsem chodit s Airi sem a tam na výstavním vodítku skrz psy a celkem to šlo a ruku mi neurvala. Hned vedle nás ležel červený šestiměsíční akiťák a moc si spolu rozuměli (a chtěli si hrát). Jelikož jsem se trochu seznámila s jeho majiteli, nakonec jsem je požádala, jestli by mi neudělali nějaké fotky na můj foťák. Abychom nepřišli z výstavy s prázdnou.

IMG_3913Mno a už se blížila moje kategorie, tak jsem šla čekat ke vchodu do kruhu, kde si nás chvíli nato seřadili podle čísel. Tak jsme tam s Airi stáli  a vedle nás v boudičce štěkal nějaký malý chlupatec hrozně nepříjemným vysokým hláskem. Vypadalo to jako hodně chlupaté morče na vyšších nožičkách.. Mno a zjistila jsem, že jsme v naší skupince nakonec jenom tři. Já s žíhanou Airi a dvě červené akity. Žíhaná konkurentka Vaki Tomimopa tam nebyla. Asi ji taky postihlo linání, kdo ví. Každopádně jsme měli hned menší konkurenci a naději na lepší umístění.

A pak už dorost končil a my na povel nastupovali. Tak jsem tam naklusala a Airi co nejlíp postavila. Holčina za námi si stoupla dost blízko a Airi furt otáčela hlavou dozadu, ale jinak dobrý. Příště si popojdu trochu od ní, to budu během vystavování i myslet ;-) Pak přišla paní posuzovatelka a dala pokyn k běhu, tak jsme běžely.. jedno kolečko.. Airi se nechtěla rozejít, ale pak jsem jí nalákala na sušené masíčko a už hezky klusala, ale rošťácky mě hryzala do nohy. Masíčko byl dobrý motivátor k běhu, jinak by se jí asi nechtělo, peciválce. Ono všeobecně akity inu běžely pomalu, co jsem tak viděla u předchozích.. tak jsem se s Airi teda rozběhla (a podle jedné fotky snad i hezky propínala nožky) a běžela jedno kolečko (nikdo mě nezastavoval), pak druhé.. když jsem byla v půlce druhého, tak jsem si všimla, že ostatní dvě po prvním zabrzdily a pak se zas rozeběhly.. mno, já pak po druhém teda už taky zastavila (když mi paní posuzovatelka ukazovala stop). Pak přišla paní posuzovatelka a pokynula mi blíž ke stolu k posouzení, během kterého Airi celkem hezky stála a na paní posuzovatelku neskákala. Airi se nechala se v pohodě osahat a šáhnout do huby (já jsem jen držela vodítko a pejsu motivovala na masíčko). Pak jsme prohodili s posuzovatelkou pár slov o tom, že má Airi 9 měsíců, což je pomezí dorost-třídla mladých, že má tělesné proporce tak akorát (délka psa)… že potřebuje zpevnit hřbet (nabrat svaly).. a tak. Pak už jsme se snažily jen co nejlíp stát a zapisoval se posudek. Nakonec se se mnou rozloučila se slovy VÝBORNÁ, z čehož se mi zatemnil mozek a odebrala jsem se s pejsou stoupnout si za ostatní a čekat, až posoudí zbytek. Já fakt čekala na první výstavě velmi dobrou, výbornou ne.. ale hurá!

Během posuzování ostatních byla Airi trpělivá a stála výstavně.  Po posouzení posledního psa se ostatní zařadili k čekajícím a už se třáslo rukou. Nejdřív s vystavovatelkou vedle mně, která měla VD3 – akita byla určitě hezká, ale děsně jim vylínala. Pak třásla rukou se mnou V2 a pak s výtězkou V1, která měla CAJC a postupovala pak dál a vyhrála BOJ a BOB, byla fakt nádherná. Myslím, že se i ostatní akitáři divili, že mám V2, protože mou akitu kvůli víc bílé barvě na hlavě už předem zavrhli. Jenže vzhled psa není jen o barvě. Jde taky o tělesnou stavbu a povahu. Taky mě potěšilo hodnocení paní posuzovatelky – 9. měsíční temperamentní fenka, jemná hlava s nůžkovým skusem, výborná stavba odpovídající věku, potřebuje zpevnit hřbet, správně nesený ocas, výborně předvedená v pohybu.

Takže pro nás byla první výstava ve třídě mladých úspěšná a máme krom hezkého posudku i skvělý zápis v průkazu původu :) Nutno podotknout, že Airi byla ve své třídě nejmladší, třída mladých je pro psy od 9 do 18 měsíců, což může dělat obrovský rozdíl. Na příští výstavu Airi víc vykrmíme masem, aby zpevnila hřbet a uvidíme, jak bude naše výstavní kariéra pokračovat.

Pár fotek z výstavy máme zde v galerii. Ty nejméně rozmazané :) Časem plánuji přidat i fotky ostatních psů, kteří se nám na výstavě líbili. A samozřejmě i fotky Ajušky, jak jsme jí v sobotu fandili.

Příspěvek byl publikován v rubrice Deník Airi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s