Brtnické ledopády s háravkou

Už cca 14 dní to s Airi vypadalo, že má hárání na spadnutí. Své první pořádné hárání se vším všudy. Dávala nám to najevo svým neustálým značkováním a až přehnanou hygienou. Tak milí pánečkové, tady to je a pořádně si to užjte :-)

IMG_4277ořHárání, nehárání, vyrazili jsme do Děčína (ještě ani nebarvila) a den nato pak spolu s kamarády a borderkou Leelou vlakem do Brtníků. Zde vždy začínala naše tradiční ledopádová cca 15 km dlouhá trasa. V Děčíně a okolí nebyl skoro žádný sníh, ale poté co jsme přijeli, celou noc pořádně chumelilo, tak jsme ráno měli hromadu čerstvého měkoučkého sněhu. Airi byla jak u vytržení, ve svém živlu. Jelikož byla Leela v pokročilejším stádiu hárání a asi líp voněla, psí nápadníci se lepili na ni (k naší radosti, nikoli však k radosti Míši – Leeliné paničky). Leela je borderka a parádně poslušná, jak se na borderku sluší a patří – i když dovádí, neustále má jedno ucho nastražené v očekávání, že by náhodou mohl páneček zavolat a něco po ní chtít. A ona se pak může přetrhnout, aby ten povel splnila. Ach, jaký rozdíl oproti akitě :-D Takže díky své absolutní odvolatelnosti měla Leela (narozdíl od Airi) dovoleno běhat celý výlet navolno. Ale vzhledem k čerstvě napadenému sněhu, obrovskému bílému poli a tlupy pejsků, co přilákala hárající Leela, jsem se nad Airi slitovala a vypustila ji vydovádět se s nimi. Měli na to asi čtvrthodinku, než jsme se vyškrábali polní cestou až k lesu. Tam byla Airi odchycena, oblečena do postroje a zapřažena k mému pasu. Airi nebyla při tahání tak soustředěná jako na trase Adamov-Blansko, protože ji rozptylovala volně pobíhající a všude šmejdící Leela. Tak jsem ji nechala občas i řádit a taky šmejdit kolem a čmuchat. Tahali jsme jen občas, aby se zas moc neunavila.

IMG_4345ořminLedopády byly krásné a všude kolem, cesta překvapivě nenáročná. Ve srovnání s naším předchozím výletem, který jsme strávili broděním ve sněhu a plazením se do kopců.. Zde jsem očekávala něco podobného, ale jelikož jsou brtnické ledopády turisticky atraktivní, cesta zde byla řádně ušlapána (a bez kopců), takže se po ní šlo samo. A s občas tahající Airi to bylo ještě skvělejší :-) Největším překvapením pro mne byla Jeskyně víl. Čekala jsem od ní něco výjimečného, ale skutečnost naprosto předčila mé očekávání. Taková nádhera! (viz tento obrázek a dál)

Cestou z Jeskyně víl se mi podařilo ve ušlapaném zledovatělém svahu uklouznout (i přes to, že jsem se zuby nehty držela řetězového zábradlí), pořádně se třísknout o led do kolena a sjet pár metrů z kopce po zadku s nebohou Airi v závěsu. Ale krom mého kolena to nic dalšího neodneslo :) Krom ledopádů jsme cestou navštívili i Klenotnici, kde si údajně kdysi zdejší lupiči schovávali svůj lup. A pak jsme pokračovali až do Krásné Lípy zase na vlak zpátky do Děčína. Další den pak z Děčína domů.. kde se Airi konečně dostavilo to očekávané hárání ;-)

Odkaz na fotogalerii.

IMG_4349ormin

Příspěvek byl publikován v rubrice Deník Airi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s