Povahové změny aneb móresy naší akití slečny

První narozeniny i první pořádné hárání máme za sebou, tak jsme čekali, kdy přijde i dlouho avizovaná změna povahy. Airi odhárala a furt nic, tak jsem si už říkala, jestli nás to nemine, ale to jsem se pěkně spletla..

Povahová (pubertální?) změna nás vzala z ničeho nic a rovnou plnou palbou. Začalo to vrčením na ostatní  psy v dopravních prostředcích (tramvaje a autobusy). Pak to pokračovalo vrčením na psy venku – takže vlastně to bylo vrčení na skoro všechny, krom pár dobrých kamarádů (ale k tem se taky Airi nechovala zrovna nejlíp). Je pravda, že jsme od ledna dost zanedbávali cvičák a stále nám to nevycházelo tam chodit, tak když jsme tam po pár měsících znovu přišli, Airi se projevila jako pěkná fúrie a tyranizátorka. Chápu, že když po dlouhé době přijdeme do zaběhnuté party psů a všichni na nás radostně naběhnou, že to člověka i psa trochu vyděsí :) Po dvou cvičácích, kdy jsem si zopakovala řvaní na Airi a tahání za slabiny (to jsme na ni praktikovali jako na malé vrčící protivné štěně, které dost razantně dominovalo na ostatní psy při hraní), nás cvičitelka požádala, aby na volné vypuštění psů Airi nosila raději košík. S těmi psy si ráda hrála, ale prostě na ně byla moc hnusná. A do toho všeho se nám ještě stalo, že Airi bezdůvodně napadla jedna fena. Naštěstí měla košík a naše plyšanda se jí ihned podřídila, ale otřesená z toho byla dost.

Takže v praxi při potkávání psů to s Airi bylo tak, že jsme šli po ulici, uviděla psa, začala vrtět ocasem, hnát se k němu, ale když byla u něho, tak začala vrčet a „ksichtit se“. Jestli na to máte nějakou zaručenou metodu, sem  s ní. Já jsem praktikovala to, že jsem ji škubla za vodítko a okřikla. A pak přišelo jedno nečekané setkání, které všechno vyřešilo..

To jsme takhle šly já a plyšanda odpoledne do psího oploceného výběhu, který máme kus cesty od domu. Ve výběhu většinou nikoho nepotkáváme, ale tentokrát jsme potkaly. Byl tam sedmiměsíční ohař Danny se svým pánečkem – pes. Airi na něho samozřejmě už při prvním očuchání vrčela. Ach jo. Když jsem ji vypouštěla na volno, navrhovala jsem Dannyho pánečkovi, že jí dám košík, ale on byl proti. Že prej bude pro Dannyho lepší, když si to mezi sebou srovnají po psím. To se mně samozřejmě nelíbilo, protože na něho zkoušela tu svou dominační vrčící metodu (a já ji neustále okřikovala – ale aspoň to na ni fungovalo a pak mu dala na chvíli pokoj). A když nedejbože Dannyho páneček vytáhl psí hračku, o to hnusnější Airi byla a o hračku soupeřila. Danny je naštěstí rozumný pes, tak se jí při těchto projevech začal vyhýbat. Jenže to zas vedlo k tomu, že si Danny nechtěl s hračkama hrát, protože se bál, že přiběhne žíhaná fúrie a bude na něj hnusná. Tak jsem se na ni nakonec nakrkla a začala jsem si hrát s nekonfliktním Dannym. Airi jsem ignorovala a když šla k nám a chtěla si se mnou hrát místo Dannyho, řekla jsem jí rázně NE. Zareagovala tak, že se otočila se a šla pryč. No a pak se stalo to, v co jsem ani v nejmenším nedoufala. Přišla za Dannym a začala mu olizovat tlamu! Kamarádit se :) Nestačila jsem zírat, jaká to byla změna. Pak si spolu oba pejsani báječně pohráli a já jsem v duchu jásala. Konečně jsme to zlomili!

Nevím, co to vrčení v Airi vyvolalo. Jeden by řekl, že to napadení zlou fenou, ale Airi začala vrčet a dominovat už před tím. Tak to byla akití puberta? Kdo ví..  Hlavní je to, že když jdeme po ulici a potkáme cizí psy, Airi je na ně už zase hodná a milá jako dřív!

Tak nám držte palce, ať jí to vydrží :)

Airi a Danny

Příspěvek byl publikován v rubrice Deník Airi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s