Posouzení DKK

Leharo na gauciKoncem února byly Airi téměř dva roky a my jsme se rozhodli, že je už načase, abychom jí nechali udělat rentgenové snímky kyčlí, které se musí kvůli bonitaci odborně posoudit.

Co takové posouzení DKK obnáší?
Nejprve jsem se vyzbrojila informacemi – ze stránek našeho akitího klubu AICC jsem si zjistila, co všechno potřebuji. To nejdůležitější je zvolit dobrého veteriánře, který vám snímky kyčlí pořídí. Od paničky Ajušky jsem dostala doporučení na MVDr. Snášila (www.snasil.cz), který má svou vlastní kliniku v Brně-Komíně a je to velký specialista na psí klouby. Tak jsme se tam objednali a jednoho odpoledne na konci února si půjčili auto a vyrazili. Klinika pana Snášila je moderně vybavená, tak jsem si říkala, že to bude pro pejsu to nejlepší. Každý mi říkal, jak to bude v pohodě, ale já se stejně ze všeho nejvíc bála uspávání psa.

Důležité je před rentgenem nejíst asi 6 hodin. Ale jelikož Airi jí 1x denně odpoledne, žrací režim nám to nijak nenarušilo. Jen jsem jí doma zabavila všechny možné buvolí žužlíky.
Před příchodem na kliniku jsme si s Airi udělali ještě hezkou procházku kolem Svratky. Dalo mi pořádnou práci Airi neustále okřikovat a zakazovat, aby mi nevlítla do vody. S mokrým psem by mě na veterině asi nepřivítali s otevřenou náručí :) Po tomto rozptýlení jsme se vydali na kliniku, která byla hned za řekou. Snažila jsem se nebýt vůbec nervózní, aby to odemne nechytla i pejsa.
Na klinice nás přivítala moc milá paní, zaevidovala si nás, Airi zvážila (27,5 kg) a pak jsme se posadili do čekárny. Dorazili jsme i přes procházku asi o čtvrt hodiny dřív. Za chvilku na nás vykoukl pan doktor a pozval si nás do ordinace. Proběhlo vstupní vyšetření. Airi se postavila na vyvýšený stolek, pan doktor se poptal na její zdraví, poslechl si srdce a tak. Pak pejsa dostala textilní náhubek, sundala jsem jí obojek a tak a už se šlo na věc. Do pacičky dostala uspávadlo a já cítila, jak mi v rukách těžkne.. Usnula celkem rychle. Až se pan doktor udivil, protože jí dal dávku jen na 20 kilo. Inu akity jsou asi velcí spáči.

V ordinaci jsem sestřičce nechala Airi, obojek, vodítko a průkaz původu s tím, že se mám vrátit za půl hodiny. Tak jsem tedy šla, ale cítila jsem se naprosto strašně. Nechat tam chuděrku pejsáčku napospas doktorům samotnou uspanou…

Šla jsem vyhlížet manžela, který za námi jel trochu později z práce.. Půlhodina utekla celkem rychle, ale cítila jsem se fakt hrozně. Po půlhodině si mě zavolali do ordinace pana doktora, který mi ukázal na monitoru snímky kyčlí. Studovala jsem si je pár dní předtím na netu, abych měla aspoň trochu zdání, jak to má, či nemá vypadat. Ty Airiny mi přišly dobré. Levá mi přišla na 100%, ale u pravé jsem si nebyla jistá, byl tam nějaký stín. Ale já tomu houby rozumím, že? Doktor, co snímky pořizuje, se k nim nesmí vyjadřovat. Dostanete z něj maximálně něco jako „není to žádná hrůza“. Což nám právě řekl ten náš. Snímky vypálil na CD a spolu s vyplněnými formuláři poštou putovaly k doktorovi, který je má právo posoudit. U nás to byl MVDr. Duchek z Prahy, kterého jsem měla doporučeného v manuálu z AICC. Vtipné bylo, že MVDr. Duchek byl u našeho MVDr. Snášila před lety na praxi :-D

Mezitím, než jsem do doprohlížela rentgenové snímky, podepsala formulář a vysolila poplatek za rentgen (necelé dva tisíce), přivedli mi Airi. Chudinka malá. Sotva stála na nohách a pomalu se šourala za mnou. Na zbytek dne jsme dostali zákaz pouštění na volno a divočení. Ale vzhledem k míře ospalosti pejsy, jsem si ani žádné divočení nedokázala představit. Pomalu jsme došly do čekárny za pánečkem. Pejsa měla ocas dolů a chudinka ani neprojevovala nadšení, že ho vidí. Byla ráda, že jí poslouchají nohy. Odšourali jsme se k autu a vysadili pejsu na zadní sedačky. Nedokážu si představit, že bychom neměli auto a museli jet MHD, to by bylo peklo. Snažila jsem se jet co nejjemněji, protože pejsa skrz svou oblblou koordinaci nezvládala držet rovnováhu. Během cesty jí ale bylo stále líp a líp a ke konci už i koukala z okýnka :)

Když jsme dojeli domů, tak si i sama vyskočila z auta a už vypadala daleko líp. A když jsem zaparkovala a došla za pejsou a pánečkem, konečně trochu vrtěla ocasem. Doma se svalila do pelíšku, trochu pojedla a pak spala a spala.. Přišlo mi, že na mě byla ten večer a ještě pak druhý den ráno naštvaná, kam jsem jí to zavedla a se jsem jí to provedla. Ale trucování ji docela rychle přešlo.

Na zlepšení nálady jsme se o dva dny později vypravili nakouknout na únorovou DUO CACIB v Brně. Tam se Airi definitivně spravila nálada a moc si to tam užila. Tolik psí společnosti :) A jelikož jsme tam potkali i naši strakatou kamarádku Ajku, se kterou si tam za asistence i jiných strakatých decentně pohrála, byla ta nejšťastnější akita na světě ;-)

Rentgenování kyčlí bylo za námi a nám nezbývalo než čekat na výsledky. Nejdříve k nám poštou doputovala složenka na zaplacení poplatku za hodnocení.. a pak přišly konečně ty kýžené výsledky. Pár dní před Airinými druhými narozeninami. Takže jak to dopadlo? Máme A/A, což znamená, že Airi na naprosto zdravá a v pořádku – bez příznaku dysplazie kyčelních kloubů. Hurá!!! Lépe to už ani dopadnout nemohlo.

Teď nám už zbývá jen absolvovat klubovou výstavu a můžeme bonitovat :)

chlazeni v pisku
 

Příspěvek byl publikován v rubrice Deník Airi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s