Jak jde čas

Jsou to už dva roky, co jsme si přivezli Airi domů. Před rokem jsem slibovala, že až nastanou nějaké povahové změny, napíšu o nich. Teď po dvou letech už tu nějaké konečně máme..

labuteAiri byla nejdříve miloučké, plyšové štěně. Chvíli nám trvalo, než jsme si na sebe vzájemně zvykli. Nyní ji dokážu už dokonale přečíst – který pohyb těla, co znamená, jak se cítí, co chce, co myslí tím a tím pohledem atd. Skvěle si rozumíme. Je to prostě naše plyšová miláčka, jak jí říkáme. Plnohodnotný člen rodiny. Ale žádné zbytečné rozmazlování, všechno musí mít svůj řád a rodinná smečka pevnou hierarchii.

Z roztomilého štěněte Airi vyrostla do nohaté, hravé akity, která ráda běhá a skotačí. Samozřejmě začala být i dominantní vůči ostatním psům (to už jako malé štěndo). O tom, jak zvládáme dominanci, jsem se tu už rozepisovala. Momentálně jsme v situaci, kdy je to v pohodě, ale občas je Airi potřeba připomenout, jak se má v psí společnosti chovat. Dokáže se v pohodě skamarádit i se psem, u kterého setkání začalo vzájemným vrčením a nepřátelstvím. Musí se jim jen dát čas, nechodit pryč hned po prvním zavrčením (což bohužel ne u všech pejskařů funguje).

tahaniNohatá akita stále rostla a rostla. Sice už ne do výšky, ale pomalu začala nabírat hmotu. Po mnoha pokusech se nám podařilo vymyslet pro obě starany nejvhodnější styl krmení. Jelikož samotné granule Airi prostě nemusí (žere je jen z nouze), postupem času jsme přišli na kompromis – do granulí (bez obilnin, Taste of the Wild) jí přimícháváme voňavou konzervu, která by měla být také bez obilnin (Animonda GranCarno, různé příchutě). Oblíbené má i komerční kapsičky Pedigree, ale ty používáme jen v nouzi, protože se po nich samozřejmě drbe (v těch obilniny zaručeně jsou). Krmíme 1x denně večer. Airi to všechno nesní naráz, ale postupně během večera a noci.

Mně osobně přijde, že je Airi od minulých narozenin pořád stejná, ale z reakcí okolí se dá usoudit, že nějaká změna proběhla – narostla trochu do šířky :) Definitivně se mi to ale potvrdí, teprve až se zbaví veškeré zimní srsti. Aby mi Airi udělala radost, začala samozřejmě línat těsně před výstavou. Tak se modlím, aby jí za 14 dní nějaké ty chlupy ještě zbyly.

Airi už nějakou dobu váží 27 kg, není to žádný cvalík, ale štíhlá akití slečna ;-) Co se týče výšky, tu oficiálně zjistíme při bonitaci. Po porovnávání s ostatními akitami lze ale usoudit, že měří tak nějak normálně. Ani málo, ani moc.

IMG_7729A co venčení? Venčímě většinou na dloooouhém vodítku, protože máme u domu přivaděč na dálnici a já nechci mít ze psa placku. Ne že by byla tak hloupá, že by vběhla na silnici, ale máme za domem spoustu zajíců a bažantů, kteří nás neustále pokouší, a za tím by se rozběhla předpokládám kamkoliv. Někdy ale, když potkáme psího kamaráda, je Airi vypuštěna zcela na volno, aby si to užila. To pak nabírá tryskopsí rychlost. Dříve ráda honila psy. Ne všichni psi to ale mají rádi. Tak se je teď spíš už snaží vyprovokovat, aby oni honili ji. Noo a všichni akitáři moc dobře ví, jak to mají akity s přivoláním ;-)
Na pohyb není nijak extra náročná. Dvě půlhodinové venčení denně nám stačí. Samozřejmě chodíme i na delší výlety, ale záleží na tom, jak moc máme čas. A k tomu všemu ještě ideálně 1x týdně cvičák, který nám neustále pomáhá se socializací a zároveň se tam i skvěle vyblbne. Moc ji to tam baví a chodí tam ráda.

IMG_7654Když jsem psala o pouštění akity navolno, tak musím zmínit ještě jednu zkušenost s Airi. To jsme tak jednou šli po psí louce a potkali jsme německého ohaře. Tento německý ohař je jak neřízená střela v čuchání a stopování ptáků. Když je navolno, tak střeleně pobíhá sem a tam (a dost rychle) a neustále čmuchá.. Když k němu pustím Airi, tak ta za ním radostně přiskáče a chce si hrát, chce se honit. A co na to ohař? Totální ignorace. Nazdar, já si budu raději čmuchat. To pak dopadá tak, že Airi běhá kolem něho a snaží se upoutat pozornost a ohař si jede slepě svou stopu. Během tohoto zběsilého pobíhání ohař zabíhal už docela daleko od pánečků. A k mému obrovskému údivu se Airi vždy na určité vzdálenosti zastavila a ohlédla na mne „já už dál nejdu, hlídám si paničku“. To jsem fakt zírala a byla moc mile potěšena :) Nedělám si ale iluze, že kdyby Airi honila např. zajíce, že by udělala totéž :-D

Tak, to je pro dnešek vše.

IMG_0616

Příspěvek byl publikován v rubrice Deník Airi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s